V roce 2011 jsem byl na vrcholu své obsese dokumentárními filmy. Trochu ovlivněn Filmjunk podcastem, trochu namachrovaným hipsterem… Bez ohledu na podivné důvody, tehdá jsem sepsal namachrovaný seznam 30 nejlepších dokumentů všech dob. Pojďme dneska společně, v roce 2022 projet tento list a okomentovat jednotlivé položky. Co zůstalo? Co bylo omylem? Pamatuji si vůbec něco z těch menších? Uvidíme.
Takže první text je originál z roku 2011, v boxu najdeme současný komentář. Dneska si dáme další desítku.
Tohle je jenom část seriálu kde se vracím ke svým starším textům.
– 30 nejlepších dokumentů všech dob… před deseti lety (1/3)
– 30 nejlepších dokumentů všech dob… před deseti lety (2/3)
– 30 nejlepších dokumentů všech dob… před deseti lety (3/3) -> jste tu
#10
Standard Operating Procedure (2008)
Pokud jste nežili podledních pár let s hlavou v písku či jiném témném místě, jistě jste zaslechli o “bad apples” americké armády, o týrání a nedůstojném zacházení s Iráčany americkými vojáky v nechvalně proslulé věznici Abu Ghraib. Tento bagdádský skandál byl téměř okamžitě zmapován hned několika dokumenty jako HBO pokus Přízraky z Abu Ghraib nebo i okrajově, oscarem oceněným, Taxi na temnou stranu.
Ale po zhlédnutí Standard Operating Procedure nemůže dokumentární divák pochybovat kdo je tady (smutným přihlížejícím) králem. Ono se mi těžko popisuje čím je právě SOP kvalitnějším a působivějším než výše zmíněné dokumenty, ale je to hlavně přístup režiséra. Errol Morris je jedním z několika mála významných dokumentaristů, jejichž chápání dokumentární kinematografie překračuje hranice jeho soukmenovci. Jeho filmy musí ocenit všichni filmoví fanoušci, a dokumentaristé s dobrým vkusem chtějí tvořit jako on.
O deset let později
Stále si dobře pomatuji svého prvního Morrise. Byla to láska na první pohled a ze zmiňovaného trojboje dokumentů na podobné téma byl jistojistě ten nejfilmovější. Errol si na vizuální stránku velmi potrpí a i s jeho následovnými dokumenty to dokazuje. Standard Operating Procedure jsem si netroufl pustit znovu, ale myslím, že je to pravděpodobně jeho majstrštych.
Možná bych byl znovu k rewatchi Taxi to the Dar Side, jelikož je to dokument mého druhého oblíbeného matadora Alexa Gibneyho a myslím, že jsem mu v roce 2007 dal velmi nezkušený pass a odstrčil ho na druhou kolej.
#9
Anvil! The Story of Anvil (2008)
Anvil je kanadská kapela, kanadská metalová kapela. Která, stejně jako spousta jiných jejich kolegů, se ne a ne prosadit, i když berou svou zálibu velmi vážně, téměř jako vnuknutí Boha. Sledujeme jejich neustálé reuniony a hlavně také low cost turné po Evropě zařízené a sponzorované od (zřejmě bláznivého) mecenáše/fanouška.
Ano čtete dobře, všechno zní jako Hraje skupina Spinal Tap Roba Reinera a zároveň kanadský depresivní sníh a odtažitost navozují atmosféru wrestlerského eposu Darrrena Arnofského. Chvilku člověk brečí nad zabedněností těchto “metalheads” i nad jejich oddaností, ale vždy je tak trochu vnitřně chápe a chtěl by vyjet s kytarou v ruce s nimi (ehm… kdyby teda nehráli metal…).
O deset let později
Jojo, tohle je jeden z těch dokumentů, které se v mé hlavě přehypovaly kvůli Film Junku, mému nejoblíbenějšímu podcastu z Kanadského Ontaria. Tehdy celé osazenstvo milovalo Anvil a vzhledem k tomu, že se jedná o kanadskou kapalu se není čemu divit.
Přiznávám, že si toho moc nepamatuji a mé srovnání se Spinal Tap bylo asi trochu mimo. Přesto vím, že jsem se výborně bavil. Nejlepší dokument všech dob? Zřejmě ne. Přidejte plusové body pokud jste metaláci co jezdí každý rok do Vizovic.
#8
Spellbound (2002)
Jistě znáte z filmů ty americké hláskovací soutěže, tzv. spelling bee, včeličky při kterých musejí soutěžící poctivě vyhláskovat zadaná slova. V čestině jednoduchý úkol, v angličtině je nutno hledat rozené šampióny a vzorně trénovat.
O jedné takové soutěži je dokument Spellbound, který je význačný a pozoruhodný hlavně svým odvážným žánrovým zpracováním. Soutěž je pojata téměř jako arénovka typu Mortal Kombat a napětí je budováno postupy známými z filmů Alfreda Hitchcocka (!). S podivem si uvědomuji, že jsem fandil obrýleným geekům s rovnátkami stejně rovnako jako to dokáži při sledování Ellen Ripleyové v akci nebo při pokusu o obhajobu titulu Rockym. Napětí je hlavní charakteristický úkaz provázející Spellbound a funguje tak skvěle, že snímek stojí za zhlédnutí nejenom dokumentárními fandy.
O deset let později
Fajnovka na jedno odpoledne byl tenhle obrýlený opus. Ano, pamatuji si dodnes to napětí a turnajový přístup. Hodně neobvyklý dokument, který snad nemá dodnes obdobu.
Ještě si pamatuji hodně špatnou vizuální stránku, něco co mé dnešní já spíše neodpouští.
NERDS!
#7
Tenká modrá čára / The Thin Blue Line (1988)
Errol Morris opět. Jeho asi nejznámější dílo chytne a nepustí ani přes fakt, že už má pěkných pár křížků na krku. Aby se nikdo nemýlil, výraz Tenká modrá čára označuje policii, pomyslně dělící společnost od anarchie. Jak trefná definice…
Podmanivá opulentní hudba Philipa Glasse ve spojení s citlivým okem Morrise (krásné rekonstrukce, skvělé nasvícení) dodávají punc výjimečnosti a v dokumentárních vodách pozdvyhuje na kultovní status. A téma? A příběh? Zajímavé, všechdotýkající se a s dechberoucím tempem vyprávění.
O deset let později
Tohle je vlastně asi ta největší klasika na seznamu a možná nemám tak úplně čisté svědomí. Vlastně se mi nikdy Tenká modrá čára nelíbila. Trochu to přeceňuji právě kvůli všemu tomu hypu, že toto je ta legenda legend.
Dnes si ale myslím, že bych snímek docenil o moc více a užil bych si to co Morris dokázal. Všechny jeho snímky jsou znamenité, některé ale nabyly kultovního statusu.
#6
Gimme Shelter (1970)
Gimme Shelter je spíše pocitovým dokumentem než informačním. V unikátních záběrech se podíváme na obří hudební festival, který symbolicky ukončil éru hippies. K zajištění bezpečnosti byli pozváni účastníci motorkářského gangu (to se mohlo stát jenom v šedesátkách), tato naprosto nekvalifikovaná, agresivní pracovní síla byla jedním z hlavních katalyzátorů nešťastných událostí, jež se nakonec udály.
Dokument zachycuje velmi sugestivně všechny události a nakonec i záběry konfrontuje se samotnými Stones (i s výrazným závěrečným twistem). Zážitek velmi odlišný od feelgood Woodstocku a podobných glorifikací šedesátkové éry.
O deset let později
Další klasika na seznamu, která rozhodně nestárne. Naopak s přibývajícími křížky se zdá ještě relevantnější, snad jako takový malý stroj času, který perfektně zachytil dobu a náladu tehdejší doby.
V letošním roce 2022 bych ještě jeho kvality vyzdvihl po dvou pokusech od Netflixu a HBO retrospektivně zachytit zvrácený průběh a důsledky Woodstocku ´99, který se podobně zvrtl.
Navíc je neuvěřitelné si představit, že Rolling Stones se stále valí a valí jako by se nechumelilo, pár let nazpět jsem je chytil v Praze a staříci jsou skutečnými legendami nejenom rock and rollu.
#5
Catfish (2010)
Bez ohledu na to, zda se jedná o fake, nebo skutečný příběh, Catfish udělal díru do světa. Samozřejmě hlavně pro jeho tvůrce Henryho Joosta a Ariela Schulmana, kteří nás budou (zřejmě) dlouho “obšťastňovat” svým pohledem na Paranormální aktivitu (ač nemám o tuto sérii nejmenší zájem, tak musím uznat, že volba těchto dvou na režisérské křesílko byl velmi odvážný tah).
Sumec sice určitě není prvním dokumentem věnující se falešným identitám (viz. třeba Tallhotblond), ale nasazuje zajímavý filmový přístup a dokáže diváka napínat strhující atmosférou. Alespoň já jsem se mile nechal vláčet spolu s bandou mladíků v hlavních rolích a vůbec si při sledování nezkoumal co je nahrané a co je skutečnost (ta tam prostě někde je, otázkou jinou je kolik procent tvoří). Také jako jednomu z mála mi přišel bez výhrad výjimečný smířlivý “vysvětlující” konec včetně symbolicko-filozofického “zesumcování”, jež mělo také něco do sebe. Doporučení jednoznačné.
O deset let později
Tohle je jeden z těch případů, kde mám problém oddělit samotný film od něčeho většího co později začal. Catfish bylo malým zjevením ve své době, které bylo naproto pohlceno a vycucáno konglomerátem stojícím za MTV. Z názorů na televizní reality show je zjevné, že se překvapivé indie zjevení neopakovalo a lovili se hlavně zbývající teenageři před obrazovkou kdysi relevantní hudební televize.
Pamatuji si Catfish jako velmi zábavné dílko, které odkrývalo záhadu postupně a s dramaturgickým citem. Vlastně jsme v poslední době viděli hned několik podobných dokumentů o podobných digitálních švindlířích (The Tinder Swindler), ale to překvapení, ta originalita jim prostě chybí.
Takže možná ne na top desítku nejlepších dokumentů, ale zábavné sobotní odpoledne rozhodně tento snímek bez starostí dodá.
#4
The King of Kong: A Fistful of Quarters (2007)
U žánrového zařazení na čsfd pod kolonkou “sportovní” určitě všichni čeští “sokristi” a “hokejáci” skřípou zuby dost nahlas – vždyť tam hrajou jenom videohru. To, že tou legendární videohrou je Donkey Kong, kde se poprvé objevil Mario (sorry Laro, ale tohle je opravdový symbol celého Vašeho průmyslu) jenom přidává na výjimečnosti hlavně na území Severní Ameriky (a Japonska), kde jsou hry od Nintenda mnohonásobně populárnější než ve zdejší tradicionalistické Evropě a nedej bože v “pécéčkovém” Česku.
The King of Kong byl jedním z prvních výrazných dokumentů pro mě nové vlny (i když jsem ho viděl teprve na počátku roku 2011), kdy se používá výrazných filmových postupů a hlavně sledovaný hrdina zde dostává svoji nemesis jak vystřiženou z boxerských filmů od Stalloneho, svojí přepálenou stylizací bych ji klidně srovnal i s Biffem z Návratů do budoucnosti. Pozor, stále se ale jedná o dokument!. Souboje a “konfrontace” sympaťáka Stevea Wiebea a úlisného slizáka Billyho Mitchella jsou esencí celého vyprávění, včetně nezbytných propriet v podobě nefér praktik a velkého spiknutí proti “malému” hráči.
Ať už máte vztah k videohrám či dokumentům jakýkoliv, The King of Kong je jednoznačná volba pro úplně každého bez ohledu na víru a vyznání!
Btw: od ledna 2011 o rekord v Donkey Kongovi přišli oba dva díky úspěšné super hře úplného outsidera Hanka Chiena (jeho pokus údajně zachycuje dokument Doctor Kong: Cutting Up the Competition, který jsem stále neviděl).
O deset let později
Všemi deseti si za The King of Kong stojím.
A jaká to byla jízda.
Stále je fascinujícím dílem, stále je napínavým filmem. Režirující Seth Gordon se dal na velmi neočekávanou dráhu režiséra přitroublých komedií a Bily Mitchell byl v podstatě zrušen za podvody.
Sequel jsem nikdy neviděl, slyšel jsem že rekord byl několikrát překonán a trochu si myslím, že to okouzlení z objevení tohoto sportu vyprchalo. Ale přesto tehdá poprvé, to bylo něco.
Byla to jízda.
#3
Banksy: Exit Through the Gift Shop / Exit Through the Gift Shop (2010)
Umělec (nebojím se toto používat) Banksy prokázal dokumentární tvorbě lví službu, zazářil, přestože byl rok 2010 opravdu dokumenty nabitý (můžu jmenovat významné dokumenty Catfish, Senna, Lemmy, Armadillo nebo Jeskyně zapomenutých snů). Mediální hvězdou, kterou obdivovala všechna veřejnost byl ale tento majstrštyka s krásným názvem Exit Through the Gift Shop.
Nebudu si hrát na machra, že jsem býval znalcem Banksyho tvorby již před zhlédnutím filmu, ale o dokumentu všemi internety pršely chvalozpěvy již během celého podzimu 2010. Chvalozpěvy více než vyrazné a hlavně v úderném duetu s Catfish naprostý král v matení diváků. Byl to významný rok, kdy se dva silné dokumenty dostaly do záře reflektorů mainstreemového publika a zároveň nabízely tolik možností pro pochyby. Ba co více, vybízely k nim. Je ústřední hrdina Tony Guetta jenom nastrčenou figurkou na veřejnostní šachovnici, štětcem se kterým elegantně manipuluje buřič v pozadí Banksy? Nebo je uvěřitelný příběh zrození Mistera Brainwashe skutečnou realitou a ne ušmudlanou pohádkou? V tomto případě není podstatné tázat se na odpovědi, ale jak se na ně tázat. Dobírání se otázek a zpochybňování je účelem celého Exit Through the Gift Shop. Zřejmě i výzvou ke státu samotného tvůrce. Já slyším.
Lituje někdo, že se za pár let své existence stal Banksy spíše symbolem a institucí? Já ne, lituji jenom, že jsem Banksyho nechal tenkrát v kině kázat bez mé přítomnosti.
O deset let později
Tady bych si s odstupem nebál přidat jednu příčku. Banksyho dokument je dnes už klasikou a funguje i opakovaně jak projekce do které jsem nutil přítelkyni dokázala. Tahle libůvka si hraje s divákem stejně jako před lety a preudodokumentární charakter je prostě nadčasový.
Banksy bouří vlny i dvanáct let od premiéry svými kousky, a je vlastně neuvěřitelné, že stále nevíme kdo za pseudonymem je.
Pokud nemáte dost, doporučuji Banksy Does New York, který popisuje sérii kousků, které umělec vytvořil pro New York v roce 2013. Není to stejná mysteriózní hra jakou si s námi zahrál Banksy tehdá, ale jako malá výplňovka může sloužit.
#2
Muž na laně / Man on Wire (2008)
Človíček na laně mezi dvěmi tehdy nejvyššími budovami na světě. Je třeba dodávat více? Toto samozřejmě nestačí, aby byl právě tento dokument tolik významný (alespoň pro mě) a dokazoval své kvality na všech frontách – oscarové vítězství a také 27 dalších filmových cen evidovaných na imdb. Stejně tak nestačí lacině sfouknout Muže jako pohrobka Světového obchodního centra, i když je nemožné se vyhnout myšlenkám na hrůzné události 9/11, přesto se film tímto tématem vůbec nezabývá a zůstává pevně ukotven v polovině 70. let.
Jistě nebyla náhodnou ta neuvěřitelná kompatibilita, jež mezi sebou vygenerovali režisér James Marsh a hlavní účinkující, provazochodec Philippe Petit (jak krásné francouzské jméno pro artistu). Je nemožné odolávat jeho šarmu při vyprávění třicet let stare historie, nadšení po takové dlouhé době dokáže dokonale přenést I na diváky. Stejně tak i ostatní Philippovy parťáci jež mu pomáhali (není divu, že s podobně akčně filmovým přístupem triumfovala také Zátoka na Oscarech o rok později), poutavě vyprávějí a zesilují Marshovu snahu o přenesení stovky rozličných emocí na diváka – nadšení, strach, radost, úleva…
Není náhodou, že Muž na laně byl můj první dokumentární blu ray. Není náhodou, že nový film Jamese Marshe Project Nim byl velkou událostí ve světě. Tady to začalo, neznáte Petita? Ačkoli jeho triumf nestárne, dožeňte kus filmové historie co nejrychleji.
O deset let později
Je celkem škoda, že James Marsh ztratil zájem o dokumentární filmy a projektu o opičákovi Nimovi nám už nic nenabídl. Man on Wire je výborným snímkem, ale trochu sešel časem. Výborné vyprávění zachoval, ale je snad až příliš moc šílený na dnešní dobu.
Zajímavostí je hraná adaptace příběhu v režii legendy Roberta Zemeckise s JGLem v hlavní roli. Ač se všichni celkem snaží, vůbec se to na výsledku neprojevuje a dostáváme úplně, ale úplně zbytečný film. Ukázková zbytečnost.
#1
Grizzly Man (2005)
Možná vám bude stačit zkrácený popis: Režie – Werner Herzog. Herzog se dostal k videomateriálům, které natočil amatér Timothy Treadwell, dobrodruh-zálesák, milovník medvědů a tak trochu blázen. Werner Herzog z těchto záběrů sestavuje portrét muže, který své vášni obětoval život.
Naprostý smaragd v nonfiction tvorbě hlavně zásluhou bravurní režie, která povznáší celý film do trochu jiných vod. Banksy může být zábavnější, Catfish kontroverznější, Standard Operation Procedure emocionálnější, ale žádný z těchto (bravurních) výtvorů nemá na režisérském křesílku takovou osobnost jakou je Werner Herzog. Ten i toliko ignorantského diváka jako jsem já dokázal plně pohltit a jeho rozebírání nalezených záběrů i z pohledu filmařského je velmi obohacující. Nejsilnější scénou je samozřejmě (spoiler alert!) představení divákovi posledních “záběrů”, které Timothy Treadwell natočil. Bravurní nápad a dechberoucí procítění bylo při sledování namístě. Jako u jednoho z mála dokumentů z tohoto seznamu, ale pochybuji, že se bude líbit každému a neodvážil bych se ho doporučit všemi deseti jako ostatní účastníky top 10. Pokud jste však kompatibilní s Herzogem máte velkou šanci, že Grizzly Man naruší vaše žebříčky napříč všemi žánry!
O deset let později
Ale prdlajs, tohle prostě musím doporučovat kudy chodím. Grizzly Man nezestárl ani o píď, věčné téma o souboji člověka s přírodou je zde zachyceno jako nikde jinde a bohužel ani v následujích filmech Herzoga jsme se na filmový Olymp tak vysoko nepodívali (vždy jsme si ale vyšlápli vysoko). Grizzly Man je stále trochu schovaný klenot, o kterém regulérní fanoušci filmů nevědí – a jak by se jim líbil kdyby mu jenom dali šanci.
Takže moc vás prosím, pokud jste se prokousali těmi hordami textu s náhodnými myšlenkami, které jsme jsem zplodil. Pokud si máte odnést jednu věc, jedno jediné doporučení. Je to právě pouze Grizzly Man.