V roce 2011 jsem byl na vrcholu své obsese dokumentárními filmy. Trochu ovlivněn Filmjunk podcastem, trochu namachrovaným hipsterem… Bez ohledu na podivné důvody, tehdá jsem sepsal namachrovaný seznam 30 nejlepších dokumentů všech dob. Pojďme dneska společně, v roce 2022 projet tento list a okomentovat jednotlivé položky. Co zůstalo? Co bylo omylem? Pamatuji si vůbec něco z těch menších? Uvidíme.
Takže první text je originál z roku 2011, v boxu najdeme současný komentář. Dneska si dáme další desítku.
Tohle je jenom část seriálu kde se vracím ke svým starším textům.
– 30 nejlepších dokumentů všech dob… před deseti lety (1/3)
– 30 nejlepších dokumentů všech dob… před deseti lety (2/3) -> jste tu
– 30 nejlepších dokumentů všech dob… před deseti lety (3/3)
#20
Zeitgeist: The Movie (2007)
Pokud má něco z mého seznamu privilegia, je jím právě první dokument z řady Zeitgeist. Byl asi prvotním důvodem, proč jsem se nachomýtl k dokumentární tvorbě a nezapomenu jak jsem ani po půlnoci, kdy jsem s projekcí začal nestíhal, natěšeně žasnout a naslouchat Peteru Josephovi – hlasu hnutí Zeitgeist.
Film se skládá ze tří částí, byl jedním z prvních kdo se začal uceleně věnovat konspiracím okolo 9/11 a “finančnímu otročení”. Přesto mi připadá jako nejsilnější první kapitola srovnávající téměř všechna náboženství a ukazující, že stojí na společném (pochybném) základu. Jednotlivé části nestíhají nudit a působí uceleným dojmem, který hluboko uvnitř patři k sobě.
Tenhle Duch doby je prostě těžká váha. A ačkoliv se k jeho odkazu hlásí spousta dokumentaristů (Korporace, Peníze jako dluh, Obama Deception), zůstává na mém pomyslném vrcholku této subkategorie. Pokračování již vůbec nedosahují rozsahu a zajímavosti původního Zeitgeistu. Impresivní je i to, do jakých výšin své názory Peter Joseph dotáhl.
O deset let později
Ok, tady se trochu stydím, o 15 let později je konspirační žánr trochu k smíchu a my všichni v roce 2022 rozhodně cítíme únavu přednášenými spiknutími. Prošli jsme si vlnou konspiračních dokumentů okolo 9-11, okolo války v Iráku, Trumpa a Q. Jsme prostě všichni tak trochu přehlceni.
Rozhodně nechci upírat Zeitgeistu jeho prvenství, jenom se jeho poselství rozdrobilo na nejrůznější minikanály (nejenom youtube). Někdo se jim jenom směje, někdo je bere pekelně vážně. Rozhodně ale srada skončila.
Celý dokument můžete zhlédnout na youtube.
Ano jsme všichni otroci konzumu, moc se toho za 15 let nezměnilo.
#19
Sigur Rós – Heima / Heima (2007)
Heima byl můj první zážitek, který jsem prožil s islandskou skupinou Sigur Rós (ačkoliv jsem o kapele již “věděl” dříve). Kapela plně předvádí svoji výjimečnost na poli hudebním (o tom snad nikdo nepochyboval), ale dokázala v tomto dokumentu ukázat i svoji domovinu v tom nejkřišťálovějším světle (Heima v překladu z islandštiny znamená domov).
Turné na “domácí půdě” ukazuje přesně to co se o Islanďanech povídá – jsou přátelští, rodinní, vřelí… a všichni milují toto dávat na odiv (těžko se tato PG PR omáčka popisuje, je nutné vidět tu atmosféru a kouzlo koncertů, alespoň zprostředkovaně). Spousta překrásných záběrů se točí dokola přes hodinu a půl a pochybuji, že někdo kdo toto pozře nemá chuť vyjet na Island s baťůžkem.
O deset let později
Zase jeden z těch hudebních dokumentů, které samozřejmě fungují pro fanoušky. Pokud jimi nejste, tak o nic nepřijdete.
Rozhodně ne nejlepší dokument všech dob, ale pokud jste fanoušci islandských Sigur Rós, tak není co řešit. Navíc je to zadarmo…
Celý dokument je k vidění na Youtube.
#18
Bitva o Černobyl / The Battle of Chernobyl (2006)
Dobře, zde možná převažují mé osobní “sympatie” k tématu než objektivní kvality tohoto díla jako feature lengh. Zkrátka miluji herní sérii Fallout i to je také jedním z důvodů proč jsem se kdy podíval na Tarkovského Stalkera.
Během devadesáti minut jde Bitva opravdu do hloubky a jelikož se událost odehrála relativně nedávno, můžeme díky televizní technice vidět spoustu unikátních záběrů (čekám, že se podobné zanedlouho vynoří z trosek postihnuté japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě).
Katastrofa je lehce starší než já a to jí přidává mnohem větší působnosti, třeba ve spojení s krátkometrážním počinem Chernobyl Heart o dětech postižených právě radioaktivním spadem z Černobylu.
O deset let později
Tento dokument možná není tak moc vizuálně a vyprávěcím stylem nabušeným snímkem. Ale myslím, že mluvím za spoustu dalších lidí, které v posledních letech nadchl HBO seriál Černobyl. Bývalá elektrárna asi nikdy neměla kolem sebe více zájmu. Tudíž jako komplement k seriálu jednoznačně. Pokud byste si měli vybrat pouze jeden dokument o Černobylu, tak jednoznačně. Pokud musíte vybírat mezi seriálem a dokumente, užijte si raději HBO minisérii.
A navíc, celý dokument je na Youtube.
#17
More Than a Game (2008)
More Than a Game určitě nění žádným soupeřem v těžké dokumentární váze, diváka hlavně upoutá svou živostí a energií, kterou nelze nemilovat (co byste také čekali od sportovního snímku). Parta okolo LeBrona Jamese, suverénně největší hvězdy NBA současnosti, svým příběhem diváka pohltí a nadchne. Vsadím se, že po premiéře More Than a Game se basketbalové plácky zaplnily nadšenými dětmi co chtěji být jako LeBron. Dokument je hodně atraktivní chutnými montážemi, dobrým výběrem “mluvících hlav” a spoustou zajímavých záběrů.
Bonusový tip.
Koho zajímají sportovní dokumenty, musím doporučit sérii celovečeráků od amerického sportovního kanálu ESPN s názvem 30 for 30. Věnuje se významným i méně známým sportovním historickým událostem, o kterých většinou Čech nikdy neslyšel (…dobře většinou je to kvůli tomu, že se jedná o americký fotbal nebo baseball). Konkrétně bych doporučil epizodu Winning Time, která se přímo věnuje basketbalu a pro filmového fanouška je zajímavostí účast Spikea Leeho jako jednoho z “nechtěných” účinkujících.
O deset let později
Tady jsem dost tápal, protože tento dokument si vůbec, ale vůbec nepamatuji. To je asi hned opověď na naši otázku. “Zaslouží si být na seznamu nejlepších dokumentů?”
Asi bych se raději podíval na nejlepší kousky ze série 30 for 30. LeBron je hvězou neskutečných rozměrů a v roce 2008 jeho zajímavá kariéra byla opravdu jen v počátcích, které pochopitelně dokument neobsahuje.
Pass
#16
Collapse (2009)
Mezi nejvíce depresivní dokumenty současnosti jednoznačně Collapse patří. Přímý potomek Zeitgestu představuje svoji vizi jak se zbortí současná společnost trochu odlišně proti svému vzoru. Některá tvrzení jsou samozřejmě hodně odvážná, ale o to více je vyprávění jistého Michaela Rupperta působivé. Člověk z branže, který ví o čem mluví i když mu už trochu zřejmě šplouchá na majáku je zkrátka ZAJÍMAVÉ.
Mezi “konspirační” odnoží dokumentární tvorby je jistě Kolaps významným počinem, který je strhující nejenom svým obsahem, ale i atraktivním provedením a kvalitní režií.
O deset let později
Collapse si pamatuji. Bylo to hrozně depresivní a v roce 2009 jsem se rozhodně dozvěděl nové informace. Můžeme rozporovat, že dnešní Youtube je plný podobných konspiračních témat, “prep” lidičkové jsou v post-Trump éře možná více prominentní ale snad nebudou ti poslední co se nám, v blackoutu umírajícím, smát.
Zmínil bych kariéru Chrise Smithe, který před Collapse natočil American Movie (1999) – v jistých dokumentárních kruzích kultovní snímek (doporučuji), ale i po Collapse natočil zajímavé snímky. V roce 2017 jeden o Jimu Carreym a jeho metodickém přístupu k roli Andyho Kaufmana při natáčení Muž na měsíci (velmi originální archiv). A v roce 2019 režiroval ten lepší Fyre festival dokument.
#15
Větší, silnější, rychlejší / Bigger Stronger Faster* (2008)
Jeden z odlehčenějších dokumentů, který přitáhne hlavně tématem. Kulturistika, a hlavně ve stínu se poťouchle smějící dopingové problémy sportu všeobecně, je právě tímto atraktivním rámcem. Režírující Chris Bell není žádný zkušený filmař typu Errol Morris nebo Werner Herzog, ale přidává zase pohled z druhé strany – nadšený amatérský kulturista/wrestler, který nemůže pochopit proč mu někdo rozvrací jeho milovaný sport nefér hrou.
Občas trochu moc “spurlockovsky” nakousne příliš témat, ale ve většině argumentů s ním musí rozumově zdravý člověk souhlasit. Např. proměna baseballistů či pozastavení nad “augmentacemi” jak z Deus Ex je určitě zajímavým bodem. Doporučuji, odlehčené téma pro dobrou konverzaci sportem ošlehaných atletů… u piva.
O deset let později
Zde můžu potvrdit, že tento snímek stále funguje. Několik let nazpět jsem si dal rewatch a stále skvělá zábava. Trochu mě zklamala technická kvalita, ale poselství je stále aktuální a dává smysl.
Steroidy je něco s čím si nechcete zahrávat, Amerika je pře-kapitalistickou zemí a zároveň plnit si sny chce každý.
Škoda, že režírující Chris Bell je ukázkou tvůrce, který má predispozice jenom k tomu jednomu svému filmu a nic (bez steroidů) od té doby nenatočil. Rozhodně bych se nebál, kdybychom se navrátili k látce o 15 let později.
Celý dokument je k vidění na Youtube.
#14
Mladí srdcem / Young at Heart (2007)
Založit kapelu to chce mít koule. Ale jaký ekvivalent těchto kulí musíte mít, abyste založili vokální skupinu důchodců jednou nohou v hrobě? Mladí srdcem je překrásné krasosmutnění nad těžkým podzimem života, kterému se vyhne jen málokdo. Příběh zrození show, kde bohužel častým problémem není neúčast na zkouškách z důvodu zaspání, ale neprobuzení se…
Ale když na nácvik přijdou, jsou živější než většina z “nás” mladých a překypují entuziasmem záviděníhodným. Mladí srdcem nabízí spousta inspirativních a dojemných minipříběhů, které jistě nekončily pouhým vypnutím kamery.
O deset let později
Pamatuji si, že Young at Heart byl jedním z mých prvních dokumentů, které jsem kdy viděl a inspiroval mě k většímu zájmu o tento malý žánr.
A dodnes si pamatuji ty nejsilnější dějové linky, jakou píseň protagonisté nacvičovali a jakým směrem se film ubíral. To vypovídá hodně o dlouhodobých kvalitách. Troufnu si říct, že bych pravděpodobně dnes emočně prožíval snímek ještě více – více zkušeností, perspektivy i křížků na krku.
Young at Heart rozhodně musím stále doporučit a v nejlepší třicítce dokumentů by rozhodně měl zůstat.
#13
The English Surgeon (2007)
U nás absolutně neznámý malý dokument, ke kterému je těžké hledat cestu, ale o to účinněji působí na divákovy emoce. Henry Marsh je špičkovým britským neurochirurgem, který se pravidelně vydává na ukrajinský venkov, kde pomáhá v těch nejzávažnějších případech.
Zní to absolutně nudně a schematicky, ale to by platilo ve fiktivní tvorbě, vidět tohoto člověka v “akci” ve skutečném dokumentu je opravdu inspirativní a nutí k zamyšlení nejenom nad rozdílným stavem zdravotnictvím v různých částech světa, ale v druhém sledu i nad přerozdělováním životních zdrojů a přístupu k nim pro všechny v rámci globalizované planety.
O deset let později
Stále jsem jeden z pouhých sedmi českých šťastlivců, kteří film podle ČSFD viděli.
Nemyslím si, že toto číslo půjde nahoru, ale Henry Marsh by si zasloužil více “fanoušků”. Na seznamu zaslouženě, ale velmi depresivní téma (+ ukrajinské reálie) mi nedovolí si tento dokument poustit jen tak pro radost znovu.
#12
Zátoka / The Cove (2009)
Zbývajících dvanáct dokumentů je už z mého pohledu opravdu vyrovnaných. Určitě bych byl schopný říci, že jedna šestice je silnější než ta druhá, ale o to těžší výzvou je poskládat do smysluplného a obhajitelného pořadí v tomto seznamu – toť úděl top listů.
Ale zpět k Zátoce, oskarový dokument zapůsobil na ekologické téma, stejně jako před lety Nepříjemná pravda. Navíc ale místo nudné přednášky přináší dobrodružství ve stylu třeba Dannyho parťáků, tiché plíživé výzvědy v inkriminované Japonské zátoce. Chvílemi umí být dokument pěkně napínavý, to je spolu s univerzálním tématem jeho hlavní devizou oproti standardní dokumentární tvorbě. A navíc velmi dojemný konec.
Ať už jste vyrůstali na Delfínovi Filipovi, ujíždíte na prostořekosti Dnu delfína, nebo tyhle malý potvory nenávidíte od dob C&C: Red Alert 2, pochybuji, že s Vámi Zátoka emocionálně nezacloumá.
O deset let později
Divácky velmi přívětivá pecka, kterou byste neměli zmeškat. Navíc ty žánrové přesahy (hlavně ta trocha toho heist filmu…) jsou stále zábavné. Výborný dokument pro začátečníky žánru, protože působí skoro jako ne-dokument. Ale je škoda, že americký režisér Louie Psihoyos od té doby nic zajímavého nenatočil, a potvrdil, že je více aktivistou než filmovým tvůrcem, jehož každý nový snímek by byl událostí.
#11
Dear Zachary: A Letter to a Son About His Father (2008)
Nejdříve si prosím přečtěte popis děje, třeba v mém komentáři zde. Zachary zní jako obrovsky laciné vyprávění – tragický příběh zavražděného muže, dítěte, které nikdy svého otce nepozná… Jedná se spíše o zajímavý experimentátorský námět, který ale v konečném důsledku působí téměř opačně než to o co se většina běžných dokumentů snaží – zachytit realitu. Lyrické vyprávění (moc děje nehledejte), které zde Kurt Kuenne používá působí více surrealisticky a diváka právě paradoxně odtrhne, odcizí od nepříjemné reality.
Jistě zajímavý pokus, který určitě stojí za zhlédnutí, aby si každý mohl vytvořit vlastní nahlížení a konečný názor, zda jde o lacinou báchorku zneužívající skličující situace, nebo o skutečně jemné zpracování příběhu od člověka, kterému na Zacharym záleží téměř nejvíce.
O deset let později
Takový tem malý příběh, který vám zůstane v hlavě. Velmi osobní, jemné a dojemné vyprávění, které pohltí.
Nic více, nic méně. Doporučuji i když si nepamatuji mnoho detailů, kromě úvodní premisy. Další dokument, kde si dokáži představit nějaké to pokračování “jak to bylo dále”.
A v příští, poslední části se podíváme do první desítky nejlepších dokumentů. A tam teprve budou těžké váhy. Očekávám, že mnoho z nich by si urvalo svou vysokou pozici i dnes.